Poetická Edda (též Starší nebo Saemundova Edda) – sbírka eddických
islandských epických mytologických a hrdinských písní, která vznikala
pravděpodobně kolem 10. století ve Skandinávii a díky níž byla zachována
velká část informací o severské literatuře, mytologii i historii této
doby.
Pohanský deník
neděle 6. srpna 2017
Severský Bůh - Odin
Ódin (staroseversky Óðinn) je jméno hlavního boha severského panteonu náležící ke skupině bohů (božského rodu) zvaní Ásové (staroseversky Æsir), avšak tento bůh byl známý a uctívaný patrně po celém území obývaném Germány. Na území dnešního horního Německa byl nazýván Wotanem a Wodenem, avšak jeho proto-germánské jméno znělo nejspíše Wōđinaz či Wōđanaz. Švédové mu říkali Oden, Anglosasové Wodan a Langobardi Godan. Nejvíce informací o něm však pochází ze severské mytologie, která se nám zachovala v ucelené podobě ve Starší a Mladší Eddě.
Podle severské mytologie je Ódin synem obra Bora a obryně Bestly. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat.Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a Vé) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život (snad údajně i duši, která má být nesmrtelná). Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) „moudrosti věků“. Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, sturač a jilm. Ódinovi je připisována spousta magických artefaktů. Patří mu oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy zaručující právo. Jím vykonal první vraždu, která spustila válku s Vany. Dále to je kouzelný prsten Draupnir, z něhož se každou devátou noc objeví dalších osm prstenů, osminohý kůň Sleipnir, vlci Geri a Freki, havrani Hugin a Munin, kteří každou noc létají nad zemí a přinášejí Ódinovi zprávy. Jeho dnem je středa; ve staré angličtině se tento den nazýval Wódnesdæg (Ódinův den), z čehož pochází dnešní Wednesday. Zlatý brakteát z dánského Funenu, který patrně zobrazuje boha Ódina. Celkem bylo nalezeno kolem šesti set těchto medailonů a předpokládá se, že je původně germánští vůdcové předávali svým předním bojovníkům. Je však také možné, že později nesloužily jen jako odznaky hodnosti, ale jako ochranné amulety. Shromažďuje bojovníky ochotné bojovat s ním při Ragnaröku a žít ve Valhalle. To umožňuje buď padnutí v bitvě nebo rituální poranění kopím, tzv. Ódinovo znamení.
Podle severské mytologie je Ódin synem obra Bora a obryně Bestly. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat.Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a Vé) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život (snad údajně i duši, která má být nesmrtelná). Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene (či Mímiho studny) „moudrosti věků“. Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. I jemu byly v dávných dobách přinášeny lidské oběti. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, sturač a jilm. Ódinovi je připisována spousta magických artefaktů. Patří mu oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy zaručující právo. Jím vykonal první vraždu, která spustila válku s Vany. Dále to je kouzelný prsten Draupnir, z něhož se každou devátou noc objeví dalších osm prstenů, osminohý kůň Sleipnir, vlci Geri a Freki, havrani Hugin a Munin, kteří každou noc létají nad zemí a přinášejí Ódinovi zprávy. Jeho dnem je středa; ve staré angličtině se tento den nazýval Wódnesdæg (Ódinův den), z čehož pochází dnešní Wednesday. Zlatý brakteát z dánského Funenu, který patrně zobrazuje boha Ódina. Celkem bylo nalezeno kolem šesti set těchto medailonů a předpokládá se, že je původně germánští vůdcové předávali svým předním bojovníkům. Je však také možné, že později nesloužily jen jako odznaky hodnosti, ale jako ochranné amulety. Shromažďuje bojovníky ochotné bojovat s ním při Ragnaröku a žít ve Valhalle. To umožňuje buď padnutí v bitvě nebo rituální poranění kopím, tzv. Ódinovo znamení.
sobota 5. srpna 2017
Germáni - Po stopách Severské mytologie
Germánská mytologie je bájesloví germánských kmenů, které
lze charakterizovat jako patriarchální polyteismus s archaickými prvky
totemismu, uctíváním přírodních jevů a s magickými obřady vycházejícími z
animistických představ. S postupující společenskou diferenciací se jeho
ústředním motivem stalo líčení vzniku a zániku světa, bojů bohů s obry a osudů
dvou božských rodů – ásů a vanů.Původně měly mytologické představy jednotlivých
kmenů některé společné rysy, avšak pod vlivem křesťanství se vyvíjely rozdílně.
Do dnešních dnů se dochoval pouze nepatrný zlomek těchto pověstí a prameny k
nim pochází převážně z pera severogermánských obyvatel středověké Skandinávie.
Mezi klíčová díla v tomto směru patří rukopisy Codex regius a prozaická Edda,
dnes známé jako Starší a Mladší Edda.Původně postavy bohů personifikovaly
přírodní síly, roční období atd., s postupem času však vznikl obsáhlý
hierarchicky uspořádaný panteon, o němž germánský lid získával povědomí díky
ústní slovesnosti, především pak z písní skaldů.Tyto báje a ságy však nebyly a
dodnes nejsou tak populární jako mýty Řeků nebo Římanů, přesto z jejich obsahu
čerpalo množství umělců, kteří se postarali o jejich popularizaci i v moderním
světě. Nicméně v průběhu druhé světové války bylo germánské náboženství zneužito
pro politické účely, kvůli čemuž zůstalo na téměř dvě desetiletí tabuizováno.
Teprve odborné studie vydané v 60. letech 20. století byly základem pro
nezkreslený a ideologie prostý historický výzkum.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)


